Tak tu máme konečně osvobozující rozsudek pro Vladimíra Mlynáře! Vždyť nic neukradl (nebo nestihl ukrást?), tak proč by měl jít do báně? Spravedlnost zvítězila! Ovšem: De omnibus dubitandum est, jak říkával René Descartes (o všem je třeba pochybovati).
Několik nadšených laiků zaplnilo blogy emotivními reakcemi. Mlčel bych ještě, když třeba můj mladý liberecký krajan ve svém studentském zápalu dá průchod horlivosti a sepíše též neprávnický traktát na téma právní kauza Mlynář. Ale že ten blábol Zdeňka Chaloupky uveřejní idnes.cz na homepage svých zpráv je dokladem úplné bulvarizace a ztráty soudnosti serveru a na mě už moc.
To jsem to na stará kolena dopracoval. I pan Hučín už svou pravdu jakžtakž vybojoval, tak už mne nenapadá, kdo tady víc bojuje se zkorumpovanou, línou či neschopnou a přitom nekontrolovatelnou justicí. Přesto, nebo právě proto, se musím nakonec českých soudců v tomto případě svým způsobem zastat.
Student jazykové školy Z. Chaloupka se rozhořčuje nad původním soudním verdiktem v Mlynářově kauze. "Národ se na chvíli pozastavil na vysokým trestem", píše. No jistě, to už tu jednou bylo: nebudeme soudit podle zákona, ale podle zájmů dělnické třídy. Nebo podle zájmů vlády, podle průzkumů veřejného mínění, podle pocitů čtenářů idnes, podle názorů národa ...
Už titulek "Kazím život za desítky tisíc měsíčně. Jsem soudce" je tak primitivně prvoplánový, že by si za něj měl autor nafackovat. Ale národ to asi rád, tak se přizpůsobíme (viz. můj titulek). Co k tomu vlastně dodat? Závidí ten hoch soudcům platy? Nenávidí celý soudcovský stav? Plánuje nějakou novou beztřídní či bezsoudcovskou společnost, kde nikdo nebude kazit život nikomu? A přistoupíme-li na jeho "logiku": nekazí za desítky tisíc životy lidí i politici, exekutoři, lékaři ...a spousta dalších profesí? Chaloupku však pálí jeden konkrétní plat: "Soudkyně Slepičková si za dobu rozhodování případu Mlynář vydělala mnoho peněz, které jí jistě ulehčili život," uvádí do slova a do písmene...
To, co je na současném "právním státu" v ČR zrůdné, jsou úplně jiné věci, než že právní kauzu Testcom servis, s.r.o. vyložila nějak obžaloba, jinak prvoinstanční soudkyně a odvolací senát nakonec věc posoudil úplně jinak. Naopak, zde se chce zvolat - bravo, česká justice! Jestli je Mlynář a jeho skupina nevinen či vinen způsobem netrestatelným, pak pojistka ve formě nezávislé odvolací instance zafungovala správně.
Otázky zločinu a trestu jsou věčné. I já sleduji s podivem nikoli zřídkavý nesoulad při vyměřování trestů. Násilné zločiny odměňované podmínkami nebo symbolickými tresty versus pálky za zdánlivé hospodářské lapálie. Ale v drtivé většině případů jsme odkázáni jen na mediální zjednodušení, nemůžeme znát celý objem té které kauzy. Tím ovšem soudce obecně nijak nehájím. Pořádek v této věci si však musí udělat hlavně zákonodárce a stanovit soudcům jasné mantinely. Podobně jako třeba v USA. Platit zde tamní tresty třeba pro zneužívání citlivých ekonomických informací (vlastně prkotina, že?), seděla by řada českých politiků, lobbyistů a dalších jinak ctihodných fiškuntálů možná déle než manželé Stodolovi dohromady...
Skutečné prasárny v českém soudnictví spočívají úplně jinde: v první řadě jde o rozsáhlou a do morku kosti české justice - společnosti - prolezlou korupci (a můžeme pokračovat třeba nevymahatelností práva, porušováním zákonů soudci atd.). U tolik kritizované soudkyně Slepičkové ale v tomto ohledu neproběhl ani náznak. Proč taky? Qui bono? A nebudu ani zastírat, že si jí sám nepamatuji z právnické fakulty: dáma tvrdá a neúplatná ...
Při všem tom rozhorlení "národa" chci podtrhnout skutečnost, která v mediálním balastu jaksi zapadla: všechny právní instituce (i osvobozující soud) se shodují na porušení zákona Mlynářem a jeho společníky. Ovšem Slepičková zákon neporušila! Prostě rozhodla. A obě strany právního sporu měly k dispozici a využily opravných prostředků vůči takovému rozhodnutí.
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Chápu obecné rozhořčení pana Chaloupky i značné části veřejnosti nad stavem práva a spravedlnosti. Ale cestou není ani demagogie, hon na čarodějnice ani nepravda. Třeba Chaloupkovo tvrzení o tom, že nejvyšším trestem pro chybujícího soudce je ztráta části platu či důtka. Samozřejmě, že i soudce může přijít v kárném řízení o talár; jiná věc ovšem je, že se do toho propojené justiční bratrstvo nijak nežene. Zrovna tak není řešením ani svazácké nadšenectví vrcholící třeba právním kutilstvím autora napadené stati, kdy předkládá revoluční návrh aplikace jakési soudcovské osobní zodpovědnosti za vynesené rozsudky. "Stejně jako má statik odpovědnost za budovu, kterou postaví, novinář za článek, který napíše a doktor za pacienta, kterého léčí. Kdo by posílal bezdůvodně lidi do vězení, sám by si šel za nimi sednout", píše. To je vážně báječný nápad a mohli bychom ho rovnou dotáhnout do dokonalosti. Třeba ve směnečném či dědickém řízení by taková zodpovědnost byla velmi zajímavá. Nebo co takhle trestat soudce za zpackaný rozvod tím, že by s tou fúrií ze soudní síně musel žít za trest sám ...
Takže národe: vlétněme na pražský městský soud, vytáhněme soudkyni Slepičkovou za vlasy na ulici, každý vezmeme do ruky pár dlažek a předvedeme jí i světu, jaký je náš názor na právo a spravedlnost. Nebo jí aspoň pověsíme! My přece víme lépe, jestli počínání Mlynářovy party bylo pokusem o podvod nebo ne! A když neumí trestat soudkyně, předvedeme jí to my ...
