Co se stalo v listopadu 1989 I.

Věnce kladli, projevy pronášeli a trochu z lesku studentského svátku před médii chytali, jako obvykle, prezident V. Klaus, premiér M. Topolánek, jeho předchůdce J. Paroubek, předsedové parlamentních komor P. Sobotka a M. Vlček, vicepremiér M. Bursík, pražský primátor P. Bém a další potentáti. Co ale dělali oni tenkrát 17.11.1989, když se k tomuto dni tak hlásí? Já včera nic nekladl. A vlastně jsem nikdy nikomu ani nevyprávěl, co jsem jako student pražských práv zažil tehdy před 18ti lety

V onen pátek ráno jsem odjížděl z Ústí nad Labem s kamarádem z libereckého gymnázia Václavem Holancem, který tam studoval pedagogickou fakultu. Původní plán byl jednoduchý - zajedeme do Prahy, zademonstrujeme si - tenkrát to bylo vážně něco jako adrenalinový sport :-), skočíme na pivo někde u kolejí a přespíme na mém pokoji na Větrníku.
Nejsilnějším zážitkem z dosavadních protirežimních akcí byl první skutečně drsný zásah policie i s vodními děly, těžkooděnci a nahánění svobodomyslných občanů před pendreky nejen po Václaváku, ale po celém centru Prahy. Jestli se nepletu, tak to bylo 28. října 1988. Jedinkrát v životě se mi stalo, že jsem byl po opakovaném úprku se zbrojnoši v zádech tak nervózní, že když jsem na chvíli zastavil, nezapálil jsem si ani cigaretu. Tak se mi klepaly ruce ...
Jak ale vlastně celý ten plán studentské akce 17.11.89 vznikl? Pamatuji, že už od září se mluvilo ve studentských kruzích i o tom, že "něco" chystají svazáci - tedy městský výbor SSM. Já byl členství v tomto podezřelém spolku ušetřen a nějak se o mně vědělo, že smýšlím zcela jinak. Bylo nás ale v té baště režimního konformismu (právnická fakulta) víc a někdo z téhle (řekněme třeba rockové) party přišel na podzim s tím, že na jiných fakultách na svazáky kašlou a chystají nezávislou akci na 17. listopad. Přesně už si to nevybavuji, ale všechno se to tenkrát probíralo po hospodách, kavárnách, výjimečně i třeba v hale školy. A kdosi nám tehdy s Gorem (Roman Biel) řekl, že by na schůzku zástupců škol měl jít i někdo za práva. Nikdo nás nezvolil, ale šli jsme.
Setkání se konalo na Praze 4 na kolejích Vltava, tam jsme to neznali, tak jsme rušili pozdním příchodem. A aby toho nebylo málo, tak jsme se o rozruch postarali i svou prostou vizáží. Oba jsme měli tehdy vlasy "po pás" a už ani nevím proč, ale oba jsme tehdy nosili slavnostní kabát od hasičské uniformy z první republiky... No a protože jsme se ohlásili coby "právníci" (kteří v tehdejším studentstvu zrovna moc důvěry coby odbojáři nepožívali), tak nebraly podezřívavé pohledy asi dvacítky studentů z jiných škol konce. Jejich složení si nepamatuji, ani si nevybavuji, že by mezi nimi byli pozdější tzv. studentští vůdcové. Ale vím, že velmi aktivní tehdy byl student Benda (ne ten poslanec Marek, ale asi jeho bratr).
Z průběhu schůze jsme pochopili, že nejiniciativnější skupinka nezávislých studentů je v jakémsi jednání s městskými svazáky a asi i dalšími orgány. A taky to, že "naši" (tedy tito, nezávislí) jsou pro uspořádání protestního pochodu, který měl začínat symbolicky v Opletalově ulici u Václaváku. Toho se ale režim bál, protože právě Koňský trh byl už druhým rokem důvodem špatného spaní soudruhů...
Já u dalších jednání nebyl, ale vážně by mne zajímalo, jak byla nakonec upečena myšlenka pochodu se svíčkami z Albertova na Vyšehrad. Tam se mělo končit. Logiku to ale má (z pohledu režimu). Akce by byla vlastně tichá, mimo centrum, studenti by se unavili výšlapem do kopce a vše bylo i policejně relativně snadno dohlédnutelné.

Nálada byla celkem dobrá, byla sice zima, ale to se rozezpívalo a rozskandovalo. Na Vyšehradě byla patrná polopřipravenost akce. Náhle nikdo nevěděl, co bude dál. Domů se ještě nikomu nechtělo, vždyť jsme si neužili ani žádný zákrok. Na metro to taky nebylo nejblíž. V nastalém organizačním chaosu se rojily různé nápady a nakonec převládl ten, který velel pokračovat v pochodu až na Hrad.
Cestou po nábřeží jsem si poprvé všiml důležité úlohy příslušníků policie (StB) v civilu. Chvílemi jsme se s kamarády ocitali až na čele průvodu, potom zapadli do davu a zase zpátky na špici. Ale bylo patrné, že několik mužů, zpravidla s typickými šusťákovými bundami, podivnými kníry a různými hučkami či čepicemi, se od typického študáka liší i generačním věkovým rozdílem. A kolem čela se motali celou dobu.
Jejich klíčovou roli jsem pochopil u Národního divadla. Většina demonstrujících chtěla jít spontánně doleva - směr Hrad. Odpovídalo tomu i skandování davu. Ale to oni zjevně nechtěli. Nahrála jim i náhoda v podobě mávajících známých umělců z budovy Zlaté kapličky. Studenti v euforické náladě mávali zpátky, křičely se jakési projevy podpory hercům a mezitím se estébáci na chvíli na čele shoufovali a průvod zatočili doprava, po Národní směrem do centra. Tenkrát mi to nijak extra nevadilo a myslím, že nikomu z demonstrantů. No tak co, zakončíme to na Václaváku, jsou tam dvě metra a jedeme domů. Kdo mohl tušit, že pár stovek metrů od tohoto klíčového momentu akce už nás vyhlíží ozbrojenci nadržení na to bouchnout si.
Události z Národní třídy jsou popsány důkladně, tak to vezmu stručně. Největší dojem na mne udělal zásah paragánů s barety. Jak skákali z té vysoké zdi u parkoviště vedle Mikulandské. To prostě nemohlo být samo sebou, že proti většinou -náctiletým studentům (a studentkám!) kdosi vyslal tuhle bojovou elitu ...

Nebudu dělat hrdinu, já tenkrát nabančíno na rozdíl od mnoha kamarádů nedostal. Po několika desítkách minut nás už v té zimě a po celodenní štrapáci nebavilo jen tak nehnutě čekat, co se bude ještě dít, a tak jsme nakonec byli s Vaškem jedni z posledních, kteří odešli průchodem v Mikulandské. Doba byla pokročilá, cesta na Petřiny daleká a chtěli jsme stihnout ještě pivo v Chaloupce, hospodě pod střešovickou nemocnicí.
Už tam nás zastihly první neověřené zprávy o "masakru na Národní třídě". Rychle jsme zaplatili a běželi na kolej k rádiu nasát aktuální informace ze Svobodné Evropy. Na kolejích houstla atmosféra s tím, jak se průběžně vraceli další studenti, svědci či postižení zásahem. Některá zranění byla vážná, zrovna tak jako očitá svědectví.
Otevřeli jsme tehdy cestu k moci, k majetkům a funkcím vekslákům, agentům StB, zbabělcům, studentům lampasáckých škol, pinglům z RaJe, svazáckým nadšencům, kariéristům, soudruhům a zlodějům všech barev... Nestěžuju si, jinak bych tenkrát stejně nejednal. Ale nasere to ...

Aleš Vébr

PS: svůj pohled na polistopadové dění Vašek, který nakonec vystudoval filmovou vědu, později zpracoval v televizním filmu Stříbrná vůně mrazu. Ten uvedla ČT v den tohoto státního svátku před dvěma lety. Více viz. odkazy dole.
(toto je zkrácená verze pro blog idnes; plné znění článku je k dispozici na mém webu, viz. další odkaz dole.
druhá část bude o vzpomínkách na studentskou stávku včetně rozkrádání občanských sbírek pozdějšími soudci a advokáty a na první týdny po 17.11.1989)